Fobie

8. ledna 2015 21:25 | Tereza Mahdalová strach sociální fobie úzkost agorafobie

http://www.freeimages.com/photo/1188945

Strach z nebezpečných věcí je součástí našeho života. Co se ale stane, pokud je strach příliš silný a vede k tomu, že se jedinec musí vyhýbat věcem či situacím, kterých se obvykle lidé nebojí? Omezuje-li významně strach náš život,jedná se už o fobii.

Fobie je chorobný strach z určité osoby, zvířete, předmětu, jevu, situace a bývá doprovázen úzkostí. Jde o iracionální nutkavý strach z určitých předmětů nebo určitých situací.

Podoby a příznaky

Fobie jsou duševní poruchy, při kterých je úzkost vyvolána pouze nebo převážně určitými dobře definovanými situacemi, které v daném okamžiku nejsou nebezpečné.

Jedinec si obvykle uvědomuje, že jeho strach je nepřiměřený nebo nesmyslný vzhledem ke skutečné nebezpečnosti dané situace nebo daného objektu, ale přesto prožívá úzkost, kterou lze zmírnit pouze tím, že se vyhýbá objektům a situacím, z nichž má strach. Tento strach se pohybuje v rozmezí od silné úzkosti po paniku, ve kterou často přechází.

Tyto nepříjemné pocity, které fobie vzbuzuje, vedou k charakteristickému vyhýbání se takovým situacím či objektům, aby tomuto stavu jedinec předešel. Případně může dané okolnosti překonávat, ale s obavami a strachem. Může se v dané situaci obracet k objektu, který ho uklidňuje.

Očekávání fobické situace vede zpravidla ke vzniku anticipační úzkosti. Anticipační úzkost lze charakterizovat jako úzkost z očekávání. Člověk má strach z něčeho, co má přijít. Typickým anticipačním strachem je tréma, ale vyskytuje se i u panické poruchy v podobě obavy z dalšího prudkého náporu strachu.

Někdy může člověk trpět jednou specifickou fobií a být přitom zcela v pořádku v jiných směrech, jindy se přidávají další symptomy jako třeba vnitřní napětí a pocity úzkosti.

Příznaky fobie mohou mít různou podobu, například palpitace (rychlé a nepravidelné bušení srdce) nebo pocit mdloby. Často se fobická úzkost vyskytuje současně s depresí. Fobie jsou často spojeny se sekundárním strachem ze smrti, ze ztráty kontroly nebo ze zešílení.

Strach bývá u fobií někdy natolik silný, že zasahuje do každodenního života, což vede k celé řadě problémů. Příkladem fobie může být člověk, kterému strach z davu nedovolí chodit do kina či se pohybovat po přeplněných chodnících, přičemž je tomu každý den nedobrovolně vystaven.

Druhy fobií

Většina lidí má z něčeho iracionální strach, například je běžný strach z hadů, hmyzu a výšek. V omezené míře se dá alespoň jedna najít u každého. Avšak strach není obvykle diagnostikován jako fobická porucha, dokud vážně nenarušuje běžný život člověka. Rozhodující roli hraje druh a intenzita fobie.

Fobie se rozdělují na tři hlavní fobické poruchy. Jsou jimi:

  • agorafobie
  • sociální fobie
  • specifické fobie.

Pojem agorafobie se obecně užívá pro označení obavy z otevřeného prostranství. Ale pod tento pojem je zahrnut strach z většího množství situací. Může se jednat o prostory, kde je více lidí (kino, ulice, obchody, dopravní prostředky) nebo naopak místa, kde je pacient sám (v autě či doma). Jde spíše o strach z míst, kde by nebyla rychle dostupná pomoc. Tyto obavy mohou způsobit, že se jedinec dokonce bojí opustit domov.

Lidé trpící sociálními fobiemi pociťují v sociálních situacích značnou nejistotu a mají přehnaný strach, že se ztrapní. Jedinec se snaží vyhýbat situacím, ve kterých by ho druzí mohli hodnotit. Mezi nejčastější obtíže patří strach z vystupování nebo stravování na veřejnosti.

Specifická fobie je chorobný strach z určitého objektu, zvířete nebo situace. Předmět fobie může mít různou podobu. Příkladem je strach z hadů, výšek, uzavřených prostorů a tmy.

Léčba

Bývá užívána psychoanalýza a u vnímavých jedinců i hypnóza. Mezi nejúčinnější prostředky při léčbě fobií však patří kognitivně behaviorální terapie, která je založena na principech učení. Zvláště pak využívá podmiňování snažící se nahradit nevhodné postoje jinými, lépe adaptovanými.

Formou behaviorální terapie je i terapie přesycením, kdy je klient ve stavu relaxace konfrontován s podnětem vyvolávajícím fobii. Strach se snaží terapeut odstranit tím, že učí pacienta si postupně zvykat na předmět, kterého se bojí. Postupně se stupňuje úroveň a délka kontaktu. Například klientovi trpícím ornitofobií (strach z ptáků) je nejprve předložen obrázek, dokud si na něj nezvykne a nepřestane se bát. Poté je mu puštěna nahrávka s ptačím zpěvem, následně se setká s vycpaným a nakonec i živým ptákem.

Tento proces bývá pro člověka psychicky náročný, jedná se ale o velmi účinnou metodu léčby fobie. Pokud tedy člověk nějakou fobií trpí a významně ho to omezuje v běžném životě, měl by sebrat odvahu ji řešit. Nejedná se o nic trapného či divného. Všichni se něčeho bojíme.

ZDROJE:

Atkinson, R., & a kol. (2003). Psychologie. Praha: Portál.
Höschl, C. (2004). Psychiatrie. (Vyd. 2.). Praha: Tigis.
Praško, J. (2005). Úzkostné poruchy. Klasifikace, diagnostika a léčba. Praha: Portál.
Praško, J. (2008). Specifické fobie. Praha: Portál.
Praško, J. (2005). Sociální fobie: jak překonat nadměrný stud (1. vyd.). Praha: Portál.
Sillamy, N. (2001). Psychologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.
Smolík, P. (2002). Duševní a behaviorální poruchy (Rev. ed.). Praha: Maxdorf.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.