Trénink mozkových vln

6. ledna 2015 19:10 | Adéla Plechatá psychoterapie neuropsychologie neurofeedback EEG biofeedback.

http://www.freeimages.com/photo/647915

Je možné zlepšit paměť či soustředěnost pomocí počítačových her? Existuje „správná“ frekvence mozkových vln? Lze ovládat hru jen pomocí myšlení? Všechny tyto otázky jsou spjaty s metodou, která je známá pod pojmem neurofeedback či EEG biofeedback.

EEG biofeedback neboli neurofeedback je terapeutická metoda, jejíž princip spočívá ve využití tzv. operantního podmiňování, což je specifický způsob učení. Tento přístup využívá Thorndikova zákonu efektu, který tvrdí, že odměňované chování se vyskytuje častěji. Princip neurofeedbacku můžeme tedy jednoduše popsat tak, že klient získává zpětnou vazbu o elektrické aktivitě ve svém mozku a je pomocí zrakových a zvukových „odměn“ či signálů směřován k tomu, aby svou mozkovou činnost změnil. O tom, že mozek je schopen přizpůsobit takto svou aktivitu, se poprvé zmiňuje v roce 1962 Joe Kamiya, který tuto metodu využil k léčbě osob s úzkostnými poruchami.

Jak EEG biofeedback probíhá?

V praxi to vypadá tak, že vám na hlavu připevní tři snímací elektrody, jednu na temeno hlavy a dvě kolem uší. Takto jsou vaše mozkové vlny snímány a přenášeny do počítače. Zpětnou vazbu o tom, co se děje ve vašem mozku, získáváte na základě počítačové hry, kterou sledujete před sebou na monitoru. K tomu, abyste byli ve hře úspěšní, nepotřebujete žádnou klávesnici ani myš. Tuto hru ovládáte pouze svým myšlením. Pokud se vaše mozkové vlny dostanou do žádoucího pásma, jste odměňováni body ve hře. Dostanete pouze instrukce, že se máte pokusit soustředit, ale zároveň zůstat uvolněný. Náš mozek je schopen přirozeně reagovat na tyto zrakové i sluchové odměny a přizpůsobit tomu svoji aktivitu. Tímto procesem se mozek učí využívat častěji vhodnější vlnovou frekvenci.

Pro koho je metoda určena?

První Kamiovy výzkumy byly provedeny u osob s úzkostnými poruchami. Později se však využití této metody rozšířilo i na terapii poruch pozornosti a léčbu epilepsie. Právě u těchto obtíží můžeme nalézt nejvíce seriózních a kontrolovaných studií, které podkládají pozitivní účinek neurofeedbacku.

Dále je tato terapeutická metoda využívána k léčbě poruch učení, obsedantně kompulzivní poruchy, chronických alkoholiků, poruch po traumatickém poškození mozku, deprese a mnoha dalších. V poslední době vzrůstá počet studií týkajících se terapie poruch autistického spektra. V těchto případech bylo prokázáno výrazné zlepšení v oblasti tzv. exekutivních funkcí, které představují zejména schopnost záměrného chování, plánování a řazení činností.

Mimo léčbu výše zmíněných patologií, je neurofeedback využíván také ke zvýšení optimálního výkonu. Výzkumy prokázaly pozitivní účinky nejen u zvýšení pozornosti či zlepšení paměti, ale také ve výkonu sportovců.

Za jak dlouho se efekt dostaví?

Počet sezení potřebných k tomu, abyste změnu pocítili, se samozřejmě odvijí od stavu vašeho mozku. V případě osob bez zdravotních obtížích, jejichž mozek funguje „normálně“ a očekávají zlepšení svého výkonu, obvykle postačí 20 sezení. U osob, které trpí mírnými obtížemi, jako je nespavost, neklid či nesoustředěnost, se doporučuje přibližně 30 sezení. U těžkých stavů, jako je autismus, epilepsie či úrazy hlavy je nutné absolvovat 60 a více sezení, aby se účinek dostavil.

Je to účinné?

Hlavním pozitivem této metody je takřka nepřítomnost vedlejších účinků, které nás často odrazují od farmakoterapie, tedy léčby léky. Právě proto je možným řešením např. pro osoby trpící epilepsií, u které jsou zaznamenány velmi pozitivní účinky při využití EEG biofeedbacku.
Metoda neurofeedbacku však stále není příliš populární v klinické praxi. Je kritizována za nedostatek vědeckých důkazů a také nepřítomnost dokonale propracovaných studií či výzkumů s placebo kontrolními skupinami, které mají zajistit, zda pozitivní efekt není způsoben pouze kladným očekáváním od nové metody. Přesto, že mnoho studií prokázalo pozitivní efekt léčby EEG biofeedbackem u osob s traumatickým poškozením mozku, poruch autistického spektra nebo poruch učení, musíme brát ohled na určité metodologické nedostatky těchto studií.

ZDROJE:

Kopřivová, J., Brunovský, M., Praško, J., & Horáček. (2008). EEG biofeedback a jeho využití v klinické praxi. Psychiatrie(1).
May, G., Benson, R., Balon, R., & Boutros, N. (2013). Neurofeedback and traumatic brain injury: A literature review. ANNALS OF CLINICAL PSYCHIATRY(4).
O metodě. (2011). Retrieved from: http://eegbiofeedback.cz/o-metode

 

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.