Separační úzkost

14. prosince 2014 21:36 | Nela Střádalová dítě separace kojenec

http://www.freeimages.com/photo/1392796

Sotva máma odejde, děťátko vyvádí, jakoby ji už nemělo spatřit. I přes naše snahy jej uklidnit však miminko stále křičí a nedá se utišit. Prochází obdobím, které se nazývá separační úzkost.

K separační úzkosti dochází v kojeneckém období, přesněji asi kolem 8. měsíce života. Jedná se o strach dítěte, že jej osoba, která o něj pečuje (nejčastěji matka), opustí a nechá napospas životu. Tento jev má svou biologickou funkci - dítě by bez někoho, kdo se o něj stará, nepřežilo. Matka, krom toho že dítě kojí a poskytuje mu tak potravu, zajišťuje i zázemí, pocit bezpečí a jistoty. Vztah k matce také tvoří základ pro další interpersonální kontakty. Vytvoření stabilního prostředí a vědomí dítěte, že se má kam vrátit, je nutné pro vznik důvěry v matku, později v další lidi a nakonec i v sebe samého. To všechno jsou důvody, proč na tomto vztahu tolik záleží.

Proces separace Margaret Mahlerové

Margaret Mahlerová popsala proces diferenciace probíhající u dětí od narození až do tří let. Jeho součástí je také proces separace neboli individuace, který rozdělila do několika fází. Tyto fáze trvají celkem od 4. měsíce do 3. roku života.

V první fázi zvané diferenciace dítě začíná rozpoznávat tvář matky od tváří jiných lidí. Může se objevit strach z cizích osob. K separační úzkosti dochází ke konci tohoto období. V následující fázi je separační úzkost na svém vrcholu. Dítě potřebuje mít matku neustále u sebe nebo ji alespoň slyšet. Na druhé straně se často vydává na průzkum okolí, klidně i pryč z matčina dohledu. Po chvíli se však vždy vrátí, aby se ujistilo, zda je vše v pořádku a zda o své zázemí nepřišlo. S každým měsícem je dítě asi o jednu třetinu metru odvážnější.

Delší odloučení dítěte od matky (byť by trvalo jen pár dní) může způsobit pozastavení vývoje nebo jeho návrat do nižších stádií. V další fázi dosahuje separační úzkost dalšího vrcholu. Dítě je na matce stále závislé, ačkoli jeho chování tomu příliš nenasvědčuje (bije ji, je trucovité apod.). Konečně poslední fází je stadium individuace. Dítě již navazuje vztahy s dalšími lidmi a je více odolné vůči frustraci, takže se snáze vyrovná s matčinou nepřítomností.

Teorie Melanie Kleinové

Vztahem matky a dítěte se zabývala také Melanie Kleinová. Podle ní se dítě nemůže smířit s představou, že je na matce závislé. Závislost v něm vyvolává negativní pocity, kterým se brání pomocí manické obrany. Manická obrana funguje podobně jako obranný mechanismus popření. Dítě ignoruje důležitost matky a její nenahraditelnost. Nevěří, že se bez ní neobejde. Touží ji vlastnit.

Nabízí-li matka dítěti lásku, ale nikdy mu ji nedopřeje, může u něj vyvolat závist. Takové dítě se už nesnaží matce zavděčit ani ji získat, naopak si přeje ji znehodnotit, ponížit a zkazit. Kleinová předpokládala, že se pocit závisti vyskytuje s větší pravděpodobností u dětí se silným agresivním pudem. Její následovníci se však domnívají, že závist je důsledek rozporuplného chování rodičů.

Období separační úzkosti je tedy záležitostí velice náročnou, pro zdravý vývoj dítěte však nevyhnutelnou a nutnou. Návštěva jeslí se v tomto věku příliš nedoporučuje, pouze v případě, že se pak matka zbývající část dne dostatečně věnuje dítěti a naváže s ním tak potřebný vztah. Některé teorie však tvrdí, že se dítě upíná pouze na matku jen v naší kultuře. V jiných (např. v afrických kmenech) se upíná spíše na blízkou skupinu lidí. Potřeba bezpečí a stabilního prostředí je ovšem nezbytná pro jakékoliv dítě kdekoliv na světě.

ZDROJE:

Langmeier, J., & Krejčířová, D. (1998). Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing
Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Praha: Grada Publishing
Vágnerová, M. (2005). Vývojová psychologie I. Praha: Karolinum

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.