Co můžeš udělat dnes, odlož na zítřek, aneb jak prokrastinujeme

11. prosince 2014 21:11 | Eva Kulhánková motivace práce prokrastinace

http://www.freeimages.com/photo/1417678

Leží před vámi štos papírů, který musíte odevzdat zítra, ale vy i přesto surfujete na internetu a říkáte si, že to uděláte večer? Možná si dáváte pouze pauzu, ale co když prokrastinujete? Co to znamená a kde je hranice mezi relaxací a prokrastinací?

Slovo prokrastinace pochází z latinského procrastinatus. To v překladu znamená pro/na zítřek. Prokrastinujete-li, potom odkládáte své povinnosti na večer, na zítřek a posléze na dobu neurčitou.
Možná namítnete, že je přece normální si na chvíli oddychnout. Ano, dát si na chvíli pauzu, je zcela v pořádku a člověka to nabije energií. Ale v případě prokrastinátora nedochází k dobití baterek, nýbrž ke ztrátě energie. Proč ztrácí energii? Má totiž neustále na mysli, co všechno musí udělat a tím se natolik vyčerpává, že se nezmůže k tomu, aby to vykonal. Vychází to vlastně z gestaltického zákonu nedokončeného tvaru, kdy všechny myšlenky na nedokončené věci poutají tolik energie, že jsme unaveni už jenom tímto přemítáním o tom, co jsme neudělali. Následkem je, že se nám do práce chce méně a méně.

Nepleťme si lenost s prokrastinací

Možná si teď říkáte, že nepotřebujete odborný název, postačí vám pojem lenost. To ale není pravda. Mezi leností a prokrastinací je obrovský rozdíl. Línému člověku se prostě nechce nic. Můžete mu navrhnout jakýkoli nápad, odpověď bude pořád stejná. Zatímco u prokrastinátora se můžete setkat s určitou mírou aktivity, jenže on prostě nemůže, protože nemá čas.

Všeho s mírou

Pokud se nacházíte mezi populací, která prokrastinuje, nevěšte hlavu. Jako všude jde právě o míru poukazující na problém. Jestliže si uděláte pěkný víkend, ale i přesto práci odevzdáte ve smluvenou dobu, je vše v pořádku. Pokud ale své povinnosti neplníte, potom by bylo vhodné zamyslet se nad tím, jestli není něco špatně.

Proč prokrastinuji?

Abychom mohli přejít k tomu, jak si s prokrastinací poradit, musíme najít její příčiny. Proč odkládám své povinnosti? Pravděpodobně proto, že nejsem plně motivován k tomu je plnit. Samozřejmě, můžu za vykonanou práci dostat slušné peníze, ale pokud nevidím smysl v tom, co dělám, pak nejspíše budu propadat prokrastinaci. Ústřední proto je naše vnitřní, nikoli vnější, motivace. Proto je dobré sednout si a pokusit se zodpovědět několik otázek:

• Co mám na té práci rád?
• Proč jsem si ke studiu vybral právě tento obor?
• Proč to vlastně dělám?
• Jaký je můj cíl?
• Jaký je smysl toho všeho?

Pokud budu vnitřně motivován, pokud budu vědět, proč, pak mě práce bude bavit a budu ji vykonávat s chutí. Tím pádem se stanu kreativnějším a nebudu mít potřebu odkládat povinnosti pojící se s prací na jindy, protože mě to bude bavit. Práce se stane koníčkem.
Ještě by bylo dobré zmínit jeden druh prokrastinátorů, kteří to nedělají z důvodu motivace. Jsou to osoby plnící povinnosti na poslední chvíli. A ta vidina deadlinu je nutí dělat tyto povinnosti efektivněji. Na lidi, kteří takto dokáží pracovat, působí stres pozitivně a zvyšuje jejich výkon.

Co s tím?

Je několik možností, jak nad prokrastinací vyzrát. Některé jsou účinné a jiné méně.
1. Donucení. „Budu tak dlouho sedět, dokud tu práci nedodělám.“ Tato metoda je podle mě velmi neúčinná. Protože jak všichni víme, sezením se práce neudělá. A najednou nás napadá tolik myšlenek a tolik věcí, které bychom mohli dělat. Toto je velmi neefektivní. Například studenti před maturitou jsou schopni prosedět celý den nad maturitními otázkami, aniž by se nějakou naučili. Nevědomky posunují termín toho, kdy se na to opravdu podívají a dělají všechny možné činnosti kromě učení. („Podívám se na to, až vypiji kávu“. „Bude se mi učit lépe v uklizeném pokoji“.) Proto je dobré si umět rozvrhnout čas na jednotlivé úkony, ale přitom neopomenout zábavu a aktivní trávení volného času. Velmi důležité je tento plán poté dodržovat. Také nesmíme zapomenout na to, abychom po sobě nevyžadovali příliš vysoké nároky. Opravdu byste se vydrželi učit celý den v kuse? Místo toho si zkuste rozvrhnout čas jinak. Sedněte si k tomu půl hodiny, což není tolik, a intenzivně se tomu věnujte. Bude to mnohem efektivnější než vysedávat nad tím celý den, ale přitom místo toho dělat všechny možné i nemožné činnosti.
2. Dělat, co mě baví. Myslím, že nejvhodnější, co můžeme udělat je přemýšlet o tom, co děláme, jak to děláme a hlavně proč to děláme. Ano, můžu pracovat, abych měl více peněz, ale také můžu pracovat pro zábavu. Moje práce mě může naplňovat, a tím mě činit spokojeným. A pokud se budu pohybovat v této rovině, moje výsledky budou daleko lepší, než kdybych pracoval pro peníze.
Někdy člověk díky prokrastinaci může zjistit, že se vydal špatným směrem a zkusit něco, co by mu více vyhovovalo. Všechno, co děláme, činíme de facto proto, abychom byli šťastní a pokud nás to otravuje, pak je to špatně. Rozhodně netvrdím, že je jednoduché přijít na to, k čemu se nejvíce hodíme, ale není od věci se na to zaměřit a nebát se zkoušet nové věci.
3. Místo prokrastinace relaxuj. Ještě bych zmínila, že prokrastinace se netýká činností, které musím udělat a ani těch, které mě baví a chci je dělat. A to je rozdíl mezi relaxací a prokrastinací. Protože relaxování (sport, meditace, procházka) je něco, co dělám rád. A zmiňuji to už po druhé, protože si myslím, že je velmi žádoucí, abychom se na tuto stránku zaměřovali. Musíme mít na paměti, že nikdo není superhrdina a prostě odpočinek potřebujeme.

Závěrem bych ještě vzpomněla na slova doc. Bahbouha, že největší prokrastinací je číst si o prokrastinaci.

ZDROJE:

Ludwig, P. (2013). Konec prokrastinace: jak přestat odkládat a začít žít naplno. (Vyd. 1., 271 s.) V Brně: Jan Melvil Publishing.

Kustein, V. (2013). Youtube.cz: Prokrastinace. Available December 11, 2014 from https://www.youtube.com/watch?v=b7-68kXPdx4.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.