Schizoidní porucha - jak ji rozpoznat a léčit?

30. listopadu 2014 20:38 | Zuzana Janáčková porucha osobnosti Schizoidní porucha

http://www.freeimages.com/photo/922513

Hlavní projev této poruchy je distancování od okolí a stáhnutí do svého vnitřního světa samoty nebo fantazie. Jedinec se snaží uzavírat do sebe, protože nerozumí lidem kolem něj. Ne každý samotář však trpí schizoidní poruchou osobnosti.

Základní charakteristikou této poruchy osobnosti je neschopnost vytvářet vztahy s druhými smysluplnou cestou. Hlavním bodem chování těchto lidí je tedy vyhýbání se vztahům a žití ve společnosti. Navíc po vytváření přátelských nebo milostných vztahů ani netouží. Společnost druhých jim nechybí. Obtížně se orientují v potřebách druhých, pokud nejsou v souladu s jejich vlastními. Jejich cílem není ani tak distancování se od lidí, protože by je neměli rádi, jako spíš tendence stáhnout se do sebe, aby neublížili své osobě ani nikomu z okolí. Vychází z přesvědčení, že ostatní lidé jim nemají co nabídnout. Vystačí si sami, zatímco ostatní lidí by jim mohli ublížit nebo je využít.

Typické chování

Podle poslední verze Mezinárodní klasifikace nemocí MKN-10 jsou typickými projevy schizoidní poruchy osobnosti především stáhnutí do vlastního nitra na úkor činností ve společnosti ostatních. S tím souvisí i problém uznávání a respektování společenských norem a pradivel, které neslouží okamžitému uspokojování základních potřeb. Pro dosažení duševní pohody často popírají existenci okolí a unikají do svého světa fantazie. Omezení se objevují i v citové rovině, kdy jedinci mají problém s prožíváním radosti a všeobecně vyjadřováním jejich aktuálního citového rozpoložení. Dále se objevuje lhostejnost ke kritice, pochvale a celkově k projevům ostatních lidí. Utíkání před okolním světem a uzavírání do svého vlastního nitra s sebou často přináší i pocity deprese a osobní tísně.

Není však pravda, že každý, kdo občas zatouží po chvíli o samotě, je schizoidní. Téměř všichni touží po chvílích samoty. Někteří častěji, jiní méně. To však neznamená, že je něco v nepořádku. K diagnostikování schizoidní poruchy osobnosti musí jedinec vykazovat více typických projevů, než jen občasné upřednostnění vlastního světa před společností ostatních.

Podobné, ale přece jiné

Schizoidní porucha osobnosti svými projevy připomíná některé další nemoci. I přes některé společné znaky se však jedná o různé problémy. Podobné chování můžeme pozorovat u depresivních poruch, anxiózní (vyhýbavé) osobnosti nebo Aspergerova syndromu, který se dříve nazýval "schizoidní porucha v dětství".

Depresivní poruchy jsou definovány především podle výrazné, dlouhotrvající deprese. Na to navazuje snižování hodnoty vlastní osobnosti proti ostatním. U schizoidné poruchy se deprese mohou, ale nemusí dostavit. A zcela jistě nejsou deprese hlavním příznakem. Jedinci trpící schizoidní poruchou navíc svoji osobnost doceňují. Jsou si pravděpodobně vědomi jistého odlišení od ostatních, ale nevidí v sobě něco méněcenného.

Anxiózní jedinci se zase projevují odstupem od lidí. Nenavazováním a neudržováním vztahů. To je typické i pro schizoidní jedince. Co však tyto případy odlišuje, je důvod takového chování. Schizoidní jedinci po společnosti a vztazích s druhými netouží, proto je nevyhledávají. Anxiózní jedinci se společnosti vyhýbají proto, že mají ze společnosti strach, trpí pocity úzkosti a vlastní neschopnosti.

Aspergerův syndrom patří mezi poruchy autistického spektra. Narozdíl od schizoidní poruchy osobnosti mezi typické projevy jedinců s Aspergerovým syndromem patří snížená schopnost "číst" neverbální signály těla, omezené opakující se zájmy, opakující se chování a často i zvýšená inteligence. Společnou charakteristikou je urdžování odstupu od lidí a problém s navazováním kontaktů a vytvářením vztahů.

Příčiny vzniku

Hlavními příčinami vzniku a rozvoje této poruchy jsou biologické a sociální vlivy. Pojem biologické vlivy zahrnuje vrozené nebo zděděné charakteristiky daného jedince. U této poruchy se jedná například o neschopnost plně prožívat své pocity. Hlavně ty kladné jako radost, štěstí a úspěch. V sociální rovině je důležitá především rodina jedince. Jakékoli rodinné problémy hlavně během dětství a dospívání dítěte mohou jedince trvale ovlivnit. Často se stává, že dítě některé způsoby chování nebo řešení situací od rodičů "odkouká" a poté je opět uplatňuje i ve svém životě. Zvýšená pravděpodobnost onemocnění je i v rodinách, kde jeden z rodičů trpí schizofrienií. V celé populaci se jedná přibližně o 0,5 až 1% lidí.

Co s tím?

Schizoidní chování a prožívání se projevuje již v průběhu individuálního vývoje osobnosti a bez odborné péče přetrvává poměrně neměnné po celý život jedince. Tato porucha, na rozdíl od některých jiných, svým působením negativně ovlivňuje především narušeného jedince. Tomu je znemožněno sociální začlenění, plnohodnotný společenský život a v krajních případech tato porucha zamezuje i ve vytváření přátelských a milostných vztahů. Na druhou stranu se, podobně jako většina poruch, i tato dá pomocí léků a terapie zmírnit natolik, aby byl jedinec schopen relativně běžného života bez velkých omezení.

Mezi používané terapeutické techniky patří nácvik sociálních interakcí a komunikace, zlepšování sociálních dovedností, uvědomování si svých problémů i problémů ostatních, vytváření schopnosti empatie s ostatními, skupinová sezení zaměřená na socializaci jedinců, identifikace a následný popis svých emocí apod.

ZDROJE:

Dušek, K. (2010). Diagnostika a terapie duševních poruch. Praha: Grada Publishing a.s.
Praško, J. (2003). Poruchy osobnosti (1. vyd.). Praha: Portál.
Schizoidní porucha osobnosti. (2013, březen 25). V Wikipedia, the free encyclopedia. Získáno z http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Schizoid_personality_disorder&oldid=546915818
Specifické poruchy osobnosti: Schizoidní porucha osobnosti. (n.d.). Mezinárodní klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. Získáno z http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2016 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.