Trápí vás nekonečné hádky a napětí v rodině? Pomoci může rodinná terapie

28. září 2014 14:00 | Tereza Mahdalová děti psychoterapie rodinná terapie chování

Freeimages.com foto by jayofboy

Rodina je důležitá pro každého a významně nás ovlivňuje v našem životě. Její správné fungování je základem pro duševní pohodu. To platí dvojnásob pro rodiny s dětmi. Konstruktivnímu řešení rodinných problémů se věnuje rodinná terapie. Podívejte se, zda by nepomohla i Vám!

Jak to všechno začalo...

Rodinná terapie (Family Focused Therapy) je metoda, která pracuje na změně vztahů uvnitř rodiny, které jejím členům pomohou lépe zvládat širokou škálu problémů. Vznikla v 50. letech v oblasti psychiatrie a byla určená rodinám duševně nemocných. Výzkumníci a kliničtí pracovníci si začali všímat významu pacientovi rodiny při utváření a udržování psychických poruch u jednoho nebo více členů. Hnutí rodinné terapie bylo inspirováno výzkumy amerických antropologů, kteří studovali způsob komunikace v malých skupinách u necivilizovaných tichomořských kultur.

Objevili typ komunikačního vzorce rodiny, který byl spojován s psychickou poruchou. Byla to tzv. dvojná vazba, kdy příjemce dostává od jednoho odesilatele dvěma cestami zprávy, jejichž význam je protichůdný (např. matka sděluje dítěti, že je má ráda, souběžně mu mimoslovními prostředky jako je například tón hlasu, mimika či natočení těla, dává najevo, že je nesnáší). Věřilo se, že dvojná vazba vede ke vzniku schizofrenie. Rodinní terapeuti se snažili přimět matku, aby komunikovala jednoznačněji. Původně byla tedy rodinná terapie vyvinuta k léčbě schizofrenie. Postupně byl ale tento přístup opuštěn a oblast zájmu rodinné terapie se rozšířila na všechny rodiny.

Rodina jako základ terapie

Rodinná terapie pomáhá rodinným příslušníkům nalézt konstruktivní způsoby, jak si vzájemně pomoci.

Terapeut zapojí celou rodinu do strategií, které mají pomoci překonat problémy. Jde o skupinovou psychoterapii, která se obrací na nemocného a zároveň na členy jeho rodiny, kteří s ním žijí. K pochopení problémů nemocného je třeba vidět ho ve vztazích s ostatními členy rodiny.

Rodinná terapie je flexibilní, což vede účastníky k tomu, že v psychoterapeutické situaci reprodukují chování, kterým se obvykle projevují v rodině, což umožňuje lépe pochopit jejich systém vztahů. Vzhledem k této flexibilitě je rodinná terapie užitečná v širokém rozsahu situací. Může být užita při poruchách příjmu potravy, zneužívání drog, psychických obtížích a vztahových potížích u dětí i dospělých. Tato forma psychoterapie se jeví jako účinná i u psychotiků a delikventů.

Rozsah a cíle rodinné terapie

Rodinná terapie obvykle pracuje v rámci rodinných skupin, ale může zahrnovat i individuální práci s jednotlivými členy, nebo případně individuální konzultace v rámci řady rodinných setkání. V praxi totiž může být výhodné, když terapeut řeší některé problémy s jednotlivci či s rodiči a jindy přizve i členy širší rodiny. Rodinná terapie může zahrnovat také sociální sítě kolem rodiny. Většinou se koná 1 až 10 sezení v době do 1 - 2 let.

Jejím cílem je odhalit mechanismy opakujících se problémů a pomoci rodině pracovat s nimi. Nejčastěji se zaměřuje na stávající způsob komunikace v rodinném systému, rozvoj nových komunikačních dovedností a na řešení vztahových problémů či osobních problémů vyplývajících ze vztahového kontextu. Terapeut pomáhá jednotlivým členům pochopit postoje ostatních členů.

Rodinná terapie se užívá v případě, kdy vznikl problém u některého člena rodiny, v některém vztahu nebo v některé oblasti soužití rodiny v souvislosti s rodinnými vztahy a způsobem života rodiny a jejími změnami.

Přístup rodinné terapie

Při terapii se může pracovat s různými psychoterapeutickými technikami, jako je například arteterapie (léčba prostřednictvím umělecké činnosti), dramaterapie (využívá dramatických a divadelních prostředků a postupů), výměna rolí atd. Také je možné, že terapeut zadá klientům úkol na dobu mezi jednotlivými sezeními. Rodinná terapie by měla brát v úvahu jedinečnost každé rodiny a podle toho volit i postupy.

Rodinná terapie nemůže zachránit emočně již rozpadlou rodinu či vztah ani nehledá viníka problému. Překážkou bývá, když rodina nevychází s terapeutem, případně si vzájemně nerozumí. Potíž je také to, když rodina nekomunikuje a spolupracuje, či když v terapii předloží k řešení problém, který je pro současné chování a vzájemné vztahy v rodině nevýznamný. Důležitá je zde motivovanost členů a snaha o změnu.

Terapie přirozené skupiny oproti uměle vytvořené skupině má výhodu v tom, že nejde o modelové situace, nýbrž vše je skutečné, neboť prožívané a řešené problémy členů skupiny jsou přítomny bezprostředně, týkají se všech zúčastněných a v nezástupné podobě.

Občasné potíže jsou součástí života každé rodiny. Když se však stanou každodenní záležitostí, mají dopad na pohodu celé rodiny nebo se odrážejí například na školním výkonu, zdraví člena nebo členů rodiny, pak by bylo vhodné vyhledat odbornou pomoc.

ZDROJE:

Kratochvíl, S. (2006). Základy psychoterapie. (5. vyd.). Praha: Portál

Matoušek, O. (1995). Potřebujete psychoterapii?. Praha: Portál.

Mendel, R. A. (2002). Méně slov a více pomoci. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci.

Sillamy, N. (2001). Psychologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci.

Family Therapy (Family Focused Therapy). (2010). Získáno březen 11, 2013, z http://www.virtualmedicalcentre.com/treatment/family-therapy-family-focused-therapy/131

Vymětal, J. (Eds). (2003). Úvod do psychoterapie. Praha: Grada Publishing, a.s.

Líbil se vám tento článek? Podělte se o něj s přáteli.

© 2019 O psychologii.cz. Všechna práva vyhrazena.